taralevoe: Mám bohužel úplně stejný pocit. Mám plno "přátel", nebo spíš kamarádů a známých, se kterými zajdu do hospody, pokecám atd., ale když je mi opravdu zle, vím, jen o jednom, kterému bych snad zavolala a nebála se mu třeba brečet do telefonu. U většiny ostatních lidí ani nemám ráda, když vědí, že mám nějakou krizi. Nějak mi přijde, že se poslední dobou všichni předhánějí, kdo se má líp a povrchnost světem vládne...takže to jsou "přátelé" na dobré chvíle a ne na špatné. Takové opravdové přátelství se tvoří pomalu a časem a většinou bývá takový kamarád/ka jen jeden...nevěř, že víc...já mám toho jednoho už víc než 10 let a pak jen tu bandu někdy více, někdy méně falešných pseudokamarádů, kterým se ani svěřovat nechci.