Bylo zde zmíněno slovo zvědavost. Zvědavost sama o sobě je zajímavá. Je zvláštní co vše může člověka zajímat a kde všude se může jeho zvědavost projevit. A je zvědavost, ale také zvědavost. Nebo možná lépe, zvědavost a zvídavost. Člověk je od přírody zvídavý a zvědavý. Zvídavot a zájem o dění okolo sebe je vlastně motorem života. Pro někoho je to zvědavost a také zájem o dění okolo sebe. Je lagrační pozorovat co si kdo zvolí. Někomu se přirozená zvídavost mění ve zvědavost s věkem. Míním zde onu zvědavost a věci po, kterých nikomu vlastně nic není. A ta je dnes velice rozšířená. Kdyby tomu tak nebylo nemohlo by se tolik dařit všem bulvárům. A že jich u nás je!! Většina lidí si raději přečte bulvár, než článek o životním prostředí nebo o tom jak zvládat stres.... Ale proč tomu tak je? Poslední dobou mám pocit, že si lidé velice málo věří. Přestávají věřit samy v sebe, a ve svá dovednosti. Vím o čem mluvím sama s tím občas bojuji. A proč tomu tak je? Možná za to opět trochu může naše zvědavost a trochu pohodlnost, a možná i uspěchanost dnešní doby. Když si totiž opět přečtu článek o tom jak nějaká celebrita, tři měsíce po porodu je ještě štíhlejší než před otěhotněním, nebo jak jiná i v skoro padesáti letech téměř nestárne a vypadá lépe než ve třceti...... Skoro každý začne hodnotit svoje snažení a výsledky tohoto snažení. Je mi jasné, že se nemůžu provnávat podmínky za kterých se jim to vše daří, ale o tom tyto články většinou nejsou. Nepíše se tam kolik plastických operací má ona hvězda za sebou, nebo kolik hodin denně stráví v posilovně. Možná by běžný člověk nakonec zíral a ani by s hvězdou neměnil, kdyby věděl co jí to vše stálo peněz i času. Možná by se potom zvědavost o soukromí hvězdiček změnila v obdiv k tomu, že to zvládají, a možná i na zvídavost jak by to mohl běžný človek zvládat také. Jak na to, aby i on byl ve svých očích úspěšný a byl se sebou spokojený.