Nechci na budku

Těší mě, že si někdo přečetl co jsem napsala. Jsem ráda za komentáře. V jednom se píše, že kdyby mě někdo zlobil dostane na budku.... Oh, to jsem ani nečekala. Díky. Jenže musím s díky odmítnout. Ten kdo mě nejvíce zlobí je v tuto chvíli můj mozek. A jelikož je můj tak pisatel uzná, jemu na budku dávat nebudeme. Jelikož na vlastní budku nechci. Takhle kdyby někdo věděl kde má mozek vypínač??? To by byla jiná! Zjistila jsem, že nejenom o hni se dá říci, že je dobrý sluha, ale zlý pán! Já bych to řekla i o mozku. Potřebujeme ho, bez něho se žít nedá. Řídí celé naše tělo a vše v něm. Ale..... komu z nás někdy pěkně nezamotal život??? Třeba když nám radil se podívat do partnerova telefonu, když jsme měli pochybnosti o jeho upřímnosti k nám? Nebo kouknout se někomu přez rameno a přečíst si co vlastně nebylo určeno pro nás? No a co pak s tím. Přiznat se, že jsem čmuchli kde jsme neměli? To i zdánlivě oprávněný vztek je ten tam. A pak přijde otázka, poč jsme tu blbost vlastně udělali? No proč, proč, mozek nám to poradil. A pak se jako správný radílek tváří jako by nic. A ještě nám klidně řekne, že jsme přece nemuseli poslouchat!!! No neposlechněte vlastní mozek?! Když ne jeho tak koho??