Lidská naivita mě dostává

 Dnes jsem se opět setkala s lidskou naivitou tvářá v tvář. Naprostou náhodou se moje kamarádka dozvěděla, že je na ní vypsaná exekuce. Její reakce mě naprosto dostala. Prohlásila, že o ničem není, ona nic nedluží, a stejně nemá čas to zjišťovt. A podle ní hotovo. Chtěli jsme jí přesvědčit, že to není legrace. Že může přijít o nějaké věci. Na to řekla, že nikomu nic nedá. Jen jsem zírala, a sama sebe se ptala jestli to opravdu myslí vážně nebo to jen na nás hraje, že je v poho. Myslela to vážně. Prostě to odmítla řešit. Ona o ničem neví, a hotovo. Začala jsem se zamýšlet nad tím, jak bych se asi zachovala já. A hlavně jeslti mi také něco podobného nehrozí. V dnešní době je to bohužel hned. Někde zapomenete zaplatit pokutu nebo poplatek.... a už se vezete. A co s tím? Prostě se jenom chovat zodpovědně. Je to takové klišé, ale je to pravda. Společnost nám dává práva a povinnosti. Někdy je sice oboje trochu na hlavu padlé, ale některé věci jsou jasné. Když si vezmu půjčku, tak jí musím splatit. Že jsou úroky moc velké? Nikdo nás přece nenutil abychom půjčku za tak špatných podmínek podepsali. Za jízdu MHD se platí. Když jedeme autem také zaplatíme za benzín. Bezmyšlenkovité si zjednodušení života se prostě dost často nevyplatí. Je potřeba myslet hlavou, na to jí přece máme. A nejlépe to s námi mylíme jen a jen my.